„Kde se vidíte za pět let?“ je jedna z nejzáludnějších otázek, kterou můžete u pohovoru dostat. Nikdo nemůže doopravdy vědět, co ho v budoucnu čeká, a proto je v odpovědi potřeba najít rovnováhu mezi ambicemi a realitou.
Zírání do prázdna a mumlání čehosi o povýšení na nikoho dojem neudělá. Zaměstnavatelé chtějí zaměstnance s odhodláním a vizí. Někoho, kdo ví, co chce, někoho, kdo dokáže strhnout i ostatní.
V tomto článku se podíváme na následující:
Zapomeňte na to, kde právě jste, a popište čistý list papíru tím, kde byste chtěli být. To je skvělý trénink na začátku procesu hledání zaměstnání. Doufejme, že vás následující kapitoly přimějí k tomu, abyste si položili několik otázek o tom, jak vypadá vaše ideální budoucnost.
Pozor! Hranice mezi ctižádostí a arogancí je velmi tenká.
Pokaždé, když máte během pohovoru projevit nějaké ambice, hrozí riziko, že budete znít arogantně. Buďte racionální a logičtí v tom, co říkáte, a zachovejte neutrální držení těla. Není vhodná doba na to, abyste se pouštěli do bujarých fantazií. Prezentujte své kariérní ambice a během pohovoru zdůvodněte, proč by se mohly splnit.
Zaměstnavatelé, stejně jako vy, mají před očima zářnou budoucnost.
Když se vás ptají, kde budete za pět let, podvědomě si kladou tutéž otázku. Pokud ukážete, že vaše ambice jsou jim ku prospěchu, určitě se s vámi rádi vydají na společnou cestu.
Kouzlo spočívá v tom, že se šéf a zaměstnanec dívají stejným směrem (i když z trochu jiných úhlů pohledu). Proto nastiňte následující:
Přestože se pohovor bude točit kolem toho, jak se vaše dovednosti v průběhu kariéry rozvíjely, váš budoucí šéf chce mít jistotu, že jste se nepřestali učit. Které dovednosti si chcete osvojit příště a čím budou pro firmu přínosné? Naznačte personalistovi, jak má investovat do vašeho rozvoje.
Ambice jsou nakažlivé. A naopak, není nic horšího než pracovat s lidmi, kteří spokojeně stagnují. Dejte najevo, že lidi kolem sebe považujete za klíčovou součást své cesty – není nic příjemnějšího než reciprocita na pracovišti. Nikdy nevíte, jak vaše kombinace zkušeností může pomoct někomu jinému – dejte jasně najevo, že umíte dávat i brát.
Dotaz na vaše plány do budoucna je ideální příležitostí, jak se hlouběji seznámit s vaší motivací. Zatímco vyprázdněná fráze „Jsem vysoce motivovaný člověk“ by v jiném kontextu mohla znít bezobsažně, tady máte možnost prozkoumat, co by vás mohlo čekat.
Úspěšná odpověď na tuto otázku by měla vzbudit pozornost personalisty. Upoutejte ho, zaujměte ho a přimějte ho přemýšlet o tom, jakou roli by mohl sehrát při uskutečňování vaší vize.
Personalisté často kladou stejné otázky v různých obměnách, ačkoli se vždy snaží získat tytéž informace. Tohle je sedm nejčastějších otázek, které se snaží zjistit, jak si představujete svou budoucnost:
Tahle otázka může o vaší žádosti o zaměstnání odhalit mnoho různých věcí, proto svou odpověď pečlivě zvažte.
Zde je několik úhlů pohledu, které byste měli mít na zřeteli. Jisté je, že správně formulovaná odpověď na tuto otázku utkví personalistovi v paměti po zbytek pohovoru.
Než odpovíte na otázku „Kde se vidíte za pět let?“, musíte se podívat na svůj současný směr kariéry a uvědomit si, zda chcete ve své další funkci něco změnit.
Podívejte se na věci, které byste v nové práci chtěli dělat jinak. Jak vypadá váš ideální pracovní týden? Kterým činnostem byste se chtěli věnovat více? Jak se cítíte, když v pondělí ráno vaše nové a vylepšené já vstává?
Každého zaměstnavatele by znepokojilo, kdyby se uchazeč nerozčiloval při pomyšlení na to, co ho čeká. Hledání práce je psychicky náročné a není lehké mít velké sny, když vás už tolikrát odmítli. Přesto zkuste odpovědět optimisticky.
Vykreslete nadějný obraz toho, kde se vidíte za pět let. Nemusí se to všechno splnit, ale je důležité, abyste svému budoucímu šéfovi ukázali, jaké máte ambice.
Vaše budoucí ambice by měly v ideálním případě úzce souviset s realitou pracovního místa, o které se ucházíte. Každá část vaší budoucí vize by měla být vnímána jako další krok v rámci práce, která se od vás očekává. Pokud se vaše ambice příliš liší od toho, co se od vás v práci očekává, začne zaměstnavatel pochybovat o tom, zda jste na danou pozici vhodní. Začněte popisem práce v pracovní nabídce a zamyslete se nad tím, jak by uvedené povinnosti mohly souviset s tím, co by mohlo následovat.
Hodnocení vašeho budoucího potenciálu nebude mít velký význam, pokud nebudete schopni prokázat, že jste si dokázali splnit plány a dosáhli svých osobních cílů. Váš úsudek bude během pohovoru podroben zkoušce, proto se ujistěte, že své ambice dokážete doložit. Zaměstnanec, který má svůj osud pod kontrolou, je zaměstnanec, který dokáže udělat další krok vpřed, a to opakovaně. Neustálé zlepšování je náročné, ale je třeba mířit stále výš.
V ideálním případě by každá odpověď na otázku „Kde se vidíte za pět let?“ měla odpovídat kultuře firmy, do které chcete nastoupit. Pokud to vypadá tak, že vaše budoucí ambice nejsou v souladu se způsobem řízení firmy, zaměstnavatel může už teď začít pochybovat o tom, jestli se do ní vůbec hodíte, natož za pět let. Během pohovoru je těžké určit, zda se s danou kulturou ztotožňujete, takže každá odpověď, která je v rozporu s ní, je varovným signálem.
Žádný rozumný člověk na tuto otázku neodpoví s absolutní jistotou. Realista ví, že každá otázka týkající se budoucnosti za pět let by měla obsahovat zdravou dávku nejasností. Vyhněte se absolutním formulacím a nelpěte příliš pevně na svých snech. Pokud zaměstnavatel vaši vizi zpochybní (může ho zajímat, jak zareagujete), nebuďte příliš defenzivní. Nikdo nemůže s jistotou říct, jak se bude jeho budoucnost vyvíjet.
Část vaší odpovědi na tuto otázku nemusí s vaší další pracovní pozicí vůbec souviset. Stojí za to budoucímu zaměstnavateli ukázat, že se nebojíte snít ve velkém a máte schopnost zapojit se do dění, když je to potřeba. Co byste doopravdy rádi dělali? Co by na zaměstnavatele udělalo dojem a skutečně ho přimělo přemýšlet o tom, jak by vám k tomu mohl pomoct. Nabídnete-li neobvyklý úhel pohledu na své ambice, budete nezapomenutelní.
Dejte zaměstnavateli jasně najevo, že vaše budoucnost je ve firmě. Loajalita začíná už při příchodu na přijímací pohovor. Musíte dát jasně najevo, že právě oni jsou pro vás tím pravým zaměstnavatelem. Tento druh otázek je ideální příležitostí ke sdílení vize společné budoucnosti.
Zde je sedm různých scénářů, které mohou nastat. Nejdůležitější je, abyste odpovídali upřímně. Nesnažte se uhádnout, co by na tazatele mohlo zapůsobit. Vaše osobní preference se stejně projeví v dalších odpovědích na pohovoru. Buďte věrní svým profesním nadějím a snům.
Konkrétní informace o vašich plánech v oblasti vzdělávání a profesního rozvoje jsou skvělým způsobem, jak ukázat, že jste člověk, který touží po vědomostech a neustále se snaží zlepšovat. Zaměření na profesní rozvoj je nenásilný způsob, jak budoucímu šéfovi ukázat, že jste ambiciózní. Nezapomeňte tento rozvoj uvést do souvislosti se zlepšováním pracovních výsledků. Povězte mu o tom, jak vám minulá kvalifikace pomohla v práci něco změnit. Budou do vás investovat, pokud se to projeví na pracovišti.
„Rád bych si rozšířil znalosti na trhu mezinárodního zasilatelství a prohloubil své zkušenosti v oblasti mezinárodního obchodu. Chtěl bych se zapojit do rozvoje trhů na Dálném Východě, pokud jde o nové zákazníky a provozní modely. Již nyní se intenzivně angažuji v různých regionálních obchodních skupinách.“
Není ostuda říct, že chcete postoupit na vyšší pozici v podnikovém žebříčku. Pokud vás vaše kariérní úspěchy opravňují k tomu, že budete v příštích několika letech povýšeni, neostýchejte se to při pohovoru zmínit. Váš šéf bude chtít pravděpodobně sám postoupit, takže mít za sebe schopnou náhradu je klíčovou součástí jeho strategie. Pracovat pro někoho, kdo se snaží potlačovat rozvoj svých lidí, není zdravé, proto se o svých ambicích odvážně zmiňte. Špatný šéf vám práci nedá, a o takového nadřízeného není ani co stát.
„Po deseti letech na různých finančních pozicích mám pocit, že do pěti let budu připraven na vedoucí pozici. Pracoval jsem v mnoha různých oblastech financí, takže tento krok by se mohl týkat několika oddělení. S produkty a kulturou společnosti ABC jsem velmi spřízněn a rád bych tento krok učinil právě u vás.“
Pět let je dost dlouhá doba na to, abyste se vypracovali na vyšší vedoucí pozici – zkušenosti s vedením se nezískávají ze dne na den. Prohlášení, že máte ambice vypracovat se na vedoucí pozici, není třeba nijak zdůvodňovat, ale znamená to, že budete tím typem člověka, který se přihlásí, když je třeba někoho pověřit vedením projektu nebo když má kolega potíže a potřebuje mentora. Aspirující vedoucí pracovníci mají tendenci se těchto příležitostí k růstu chopit a mohou tak pro své okolí znamenat velký přínos.
„Jelikož se jedná o mou druhou pozici vedoucího týmu, snažím se rozvíjet potřebné dovednosti, abych se v příštích několika letech mohl posunout na pozici vedoucího oddělení. Uvědomuji si, že se musím ještě hodně učit o rozličných aspektech této funkce, a doufám, že se v tomto ohledu osvědčím.“
Je v pořádku, když za určitých okolností řeknete, že si nejste stoprocentně jisti.
Pokud děláte velký kariérní krok s nejistými vyhlídkami, je přirozené, že trochu tápete. Buďte upřímní a přiznejte, že si nejste jistí střednědobou perspektivou. Dejte jasně najevo, že za sebou máte úspěšný kariérní růst, a sdělte důvody, proč jste zaměstnavateli zavázáni. Nový zaměstnavatel vaši upřímnost jistě ocení.
Pokud je vaše příští zaměstnání krokem vpřed oproti vaší předchozí pozici, nemusíte být příliš ambiciózní, pokud jde o předpovědi dalšího růstu za pět let. Klidně řekněte, že nová pozice pro vás bude výzvou, ale jedním dechem je třeba hovořit o tom, čeho všeho chcete v rámci samotné pozice v příštích pěti letech dosáhnout. Zaměstnanec na cestě za poznáním je někdo, kdo se nechá snadno řídit a koučovat – pokud váš budoucí šéf rozpozná váš potenciál, rád vám bude dělat mentora.
„Myslím, že pokud se mi podaří získat tuto pozici, tak se mám co učit. Takže i když doufám, že za pět let se vypracuji na provozního manažera, chci se i v této funkci snažit být přínosem pro podnik s ohledem na zvýšení produktivity a efektivity. Těším se na příležitost učit se od vás.“
Spousta lidí má do budoucna plány, které zahrnují změnu funkce. Například marketingový pracovník může chtít přejít na průzkum trhu. V takovém případě je třeba zvážit dvě důležité okolnosti. Zaprvé musíte ukázat, jak vám vaše další práce pomůže k dosažení tohoto cíle – váš šéf očekává, že v nynější funkci vydržíte v plném nasazení alespoň 2-3 roky. Za druhé, musíte ukázat odhodlání k dlouhodobé budoucnosti v dané firmě. Pokud mluvíte o možnosti přestupu, musí být jasné, že to míníte interně.
„Čtyři roky jsem pracovala jako pečovatelka v domově pro seniory a ráda bych se posunula k řídící funkci. Práce v domově pro seniory mě baví po stránce péče o klienty, ale stále častěji se zabývám personálními i provozními otázkami, což mě opravdu zajímá. Nejlepší manažeři v domovech pro seniory jsou ti, kteří pracovali přímo s klienty.“
I když můžete odpovědět na otázku o svých plánech na příštích pět let a nechat to tak, nikdy neuškodí, když zaměstnavateli poodhalíte představu o skutečném cíli vaší kariéry. Dosažení některých kariérních snů trvá déle než pět let, zejména pokud začínáte. Mnoho šéfů mělo jistě stejné sny, když začínali, takže se nestyďte posunout časový rámec o něco dále než pět let. Nikdy nevíte, zda váš šéf nezná někoho, kdo má za sebou podobnou cestu. Empatie dokáže divy.
„Uvědomuji si, že je to daleko, ale rád bych odcestoval na Antarktidu a několik let pracoval ve výzkumném týmu. Mým cílem je stát se jedním z předních odborníků na klimatické změny, takže tato funkce v Českém hydrometeorologickém ústavu je pro mě ideálním výchozím bodem.“
Tohle je ošemetné. Jak se s touto otázkou vypořádat, když jste si jisti, že v této funkci nechcete být déle než 2-3 roky? Pokud o práci stojíte, musíte se chovat tak, jako byste ji chtěli vykonávat dlouhodobě. Během pohovoru se nedoporučuje lhát, ale tato otázka je jednou z mála, u kterých můžete uplatnit své herecké vlohy. Vymyslete si několik věrohodných důvodů, proč byste měli zůstat a které vám umožní další kariérní postup (a nemluvte o tom příliš dlouho). Čím déle budete mluvit, tím snáze se můžete zamotat do svých polopravd.
„Těším se na dlouhou kariéru ve společnosti XYZ a jsem si jistý, že mě čeká mnoho výzev. Doufám, že budu užitečným kolegou a přispěji k rozvoji firmy. Věřím, že svými schopnostmi v oblasti produktového designu pomůžu firmě k dalším inovacím.”
Zeptejte se, zda vám (šéf nebo firma) můžou pomoct dosáhnout vašich cílů
Každý pohovor je vzájemným oťukáváním, takže je zcela na místě se personalisty zeptat, zda si myslí, že zaměstnavatel může vyjít vstříc vašim dlouhodobějším ambicím. V případě váhání bude asi lepší, když se poohlédnete jinde. Můžete se také zeptat na jejich dlouhodobé plány, které s vámi mají. Někdy je zábavné klást personalistům na pohovoru obtížné otázky – řeč těla a mimika vám pravděpodobně prozradí víc než jejich odpovědi.
Na otázku, kde byste chtěli být za pět let, sice existuje spousta skvělých odpovědí, ale vždy je tu možnost, že vaše odpověď na nikoho dojem neudělá. Tohle jsou čtyři způsoby, jimiž získáte obávaný e-mail s odmítnutím:
Buďme upřímní, většina uchazečů o zaměstnání chce jen získat práci, která jim opět přinese peníze, natož aby se zabývali strategickým krokem do budoucna. Možná berete budoucnost takovou, jaká je, ale během pohovoru si nemůžete dovolit projevit takovou apatii.
Uchazeč, který nemá dlouhodobější vizi svého místa ve firmě, je uchazečem, který pravděpodobně odejde při prvním náznaku problémů. Nábor lidí je drahý, takže jejich udržení je v popředí zájmu personalisty.
Takhle ne: „Hm, no, já vlastně ani nevím. Uvidíme, jestli tu práci dostanu. Rád žiju ze dne na den. Přemýšlení o budoucnosti mě znervózňuje.“
Všichni jsme pracovali s lidmi, kteří jako by byli duchem nepřítomní. Špatně motivovaní kolegové snižují morálku celého týmu. Pokud personalista vycítí, že by daná pozice mohla sloužit jen jako odrazový můstek k pozici někde jinde, nebude vás chtít přijmout. Pokud bude mít pocit, že mezi danou pozicí a vaší budoucností něco nehraje, zabouchne vám dveře před nosem.
Takhle ne: „Upřímně řečeno, tuhle pozici považuju za odrazový můstek k něčemu lepšímu. Ale myslím, že cestou můžu získat hodně cenných dovedností, a budu se snažit vydat ze sebe to nejlepší, co v této oblasti zvládnu.“
Ambice jsou v pořádku, ale dívat se šéfovi do očí a říkat „chci vaši funkci“ není způsob, jak si získat sympatie. Za prvé naznačujete, že si myslíte, že dokážete odvést lepší práci než on (dřív, než jste se poznali). Za druhé představujete hrozbu, nikoliv přínos. Tyto myšlenky vás mohou napadnout až po několika letech práce na dané pozici, ale neřiďte se jimi při pohovoru.
Takhle ne: „Samozřejmě bych chtěl vaše místo. Kdo by ho nechtěl? Vy se stejně budete posouvat výš. Rád bych se od vás učil a snad bych vám pomohl dostat se tam, kam chcete. Vím, že mám na to, abych to dokázal.“
Ambiciózní kariérní plány jsou chvályhodné, ale pokud je z jakéhokoli důvodu nemůžete realizovat u svého budoucího zaměstnavatele, už si představujete budoucnost, kdy budete pracovat pro někoho jiného. Udělejte si průzkum a ujistěte se, že to, co říkáte, je v rámci vaší budoucí pozice reálně dosažitelné.
Takhle ne: „Vím, že to zní trochu bláznivě, ale rád bych si jednou založil vlastní firmu a věnoval se řemeslné výrobě biopotravin.“